Smuteční síň je spojnicí světa živých a mrtvých, poslední zastávkou na cestě životem. Návrh v symbolické rovině představuje tyto dva světy – na jedné straně proměnlivost a shon života, na straně druhé posmrtný klid a mír, protínající se v jediném bodě. Tato dualita vzniká rozdělením pozemku na dvě části rozdílnou úpravou zeleně. Na jedné straně rozmanitá parková úprava definuje různé cesty vedoucí k objektu smuteční síně, a představuje tak různé životní cesty vedoucí pouze k jednomu cíli, na druhé straně střízlivá parková úprava – sad – s pravidelným rastrem stromů. Nad hranicí mezi oběma prostředími je umístěno zastřešení nesené dvojicí mohutných podnoží reprezentující předěl mezi oběma světy a jedinou cestu mezi nimi. Zeleň je zde motivem, který oba světy prostorově definuje, má uklidňující efekt a symbolizuje kontinuitu v čase.